Obec Otročiněves
ObecOtročiněves

Zhoubná povodeň v Čechách

Výpis z knihy

ZHOUBNÁ POVODEŇ V ČECHÁCH
dne 25. a 26. května roku 18 7 2


V Praze 1872
Vydáno a tištěno nákladem dra. F. Skrejšovského

Musíme odtud zabočiti trochu vpravo, abychom se podívali, jak řádil Habrový potok, který od Nového Jáchymova k Nové Huti přichází a tady hubit pomáhal.
Potok Habrový má svůj původ pod památným vrchem Velisem, jenž tvoří jeden z uzlů pohoří Krušného. Nad tímto pohořím strhla se, jak nahoře podotknuto, mračna a spousty vody se svalily se strání k západu, k jihu a k severu.
Bouře dostavila se v Jáchymově brzy po 1 hodině. Již o půl druhé s poledne zaduněl na jih od Jáchymova první rachot hromu, a zdálo se, že mračna, z nichž hromový hřmot pocházel, sem ani nedojdou, ježto náramně prudký vítr střelhbitě od severní strany tmavá mračna proti své bouři hnal.

Zdálo se, že bouře ochabuje, ale za to bylo viděti, jak ta mračna houstnou a černají. Asi hodinu na to rázem octla se ta mračna nad údolím a hustý déšť vždy po zahřmění se spouštěl. Pršelo asi tak hodinu a již každou stružkou z polí a strání mocně voda hrnula se do potoka, jenž jindy tak tichý, vodou se plnil.

Na severozápadu stál jiný hustý mrak a bylo znáti, jak velmi pozvolna k jihozápadu se posouvá, co zatím i tam zase nová mračna houstla. Bylo po třetí hodině, kdy žádný netušil, že tem mrak již nesmírné množství vody nad Skreji, Kublovem, Královým Dvorem a výše vypustil, čímž z těch stran velké množství vody do Jáchymovských rybníků se hrnulo.

Stavidla se vytáhla a otročínskému mlynáři o tom rychle vědomost dána, aby sám též potřebná opatření doma učinil. Zatím na jižní straně hrůzoděsný mrak rozestřel velkou rychlostí své tmavé perutě i nad krajinou jáchymovskou a v hromu a blesku lila se voda v jednom pramenu oblaků dolů. Došla zpráva, že rybník pod Karlovem se protrhl a již i z dolejšího rybníka hráz návalem vody jest rozervána, a sotva to se stalo, i hořejší rybník povolil v hrázích silnému přívalu vody.

Mocný proud žene se k hutím jáchymovským, kde již všeliká práce odklízení věcí v největším kvapu od každého, at pán, at dělník, se koná. Píle dostoupila největšího stupně, co zatím i hráz prostředního největšího rybníka se rozsypala a nesmírnou spoustu vody vychrlila. Celím údolím valí se voda, posilovaná ještě nesmírně hustým lijavcem, a již musejí všichni dělníci hutní brodící se ve vodě utíkati s posledním, co uchopiti mohli, aby zachránili život.

Slévačský mistr p. Kinský volá odvážlivého Pateru, aby rychleji následoval na vrch za parkem, avšak ohlídna se z onoho místa, neviděl Pateru, který jej následoval, již více; mocný proud pohltil jej a pohrbil v jícnu svém.

Voda stále roste, dere se do sléváren, přináší s sebou mocné stromy z poblízských břehů a zahrad, dělá se zácpa nad magacínem, voda podemílá jej a v několika okamžicích veškeré zásoby modelů, železných tyčí, rour, litin, zásoby železa, uhlí, dříví odnáší proud z pohřbeným magacínem dolů k Otročinu.

Již i stodola se zřítila a knížecí dům, v němž dole kanceláře umístěny byly, stojí do půl pod vodou. V pecích to praská, voda strašně ječí a hučí vystupující stále výš a výše. Již odnesla vše z kanceláří, ze sléváren, vylámala dveře, okna, rámy a mříže, zatopila chlévy s dobytkem, jejž vyvésti ani čas nezbyl.

Zatopen celý dolejšek a voda vstupuje k oknu obydlí horního rady pana Majera a hle stateček ten 80 1etý ještě ve svém bytu, mysle že voda takové výše nikdy nedosáhne a že v bezpečném úkrytu jest. Se stoupáním vody však i hrůza a strach pojímá vodou obklíčeného stařečka. Odjinud pomoci není než se skály, odtamtud prolamují dělníci střechu a šťastně jej vysvobozují.

Žalostný pohled a na ty tisíce a statisíce, jež voda s sebou unáší. Jindy klidný potok, nyní dravá 30 - 40 sáhů široká řeka pokryta jest přerozmanitými předměty, jež plným proudem přes Otročín k Nové Huti do Berounky odnáší. Jak mocný byl to proud, viděti z toho, že na centy těžké železné ploty až na půl hodiny cesty a přes 100 q těžký železný válec skoro na čtvrt hodiny cesty od místa odnešen byl!

Škody v hutích jáchymovských způsobené jsou nesmírné a ten, kdo dříve je znal, nepoznal by se v nich. Na prostranství před hutěmi bývalého parku není více jen na mnoho sáhů vysoká zeď zbylá z hromady strusek, zde stojí, pod níž hluboké jámy vodou skryté se musely zavésti. Svrchu dolů k hutím vedoucí stezky spolu s parky strhány jsou, že po nich není možno dolů se dostati.


Nejvýše vystoupila tu voda mezi 6 a 7 hodinou. Tou dobou chytali dělníci modely proudem odnášené pryč; jeden slévač odvážel se při tom příliš daleko a byl do proudu stržen a pryč nešen. Zachytil se stromu a křečovitě se ho držel, za chvíli ale vyvrátil proud i to útočiště a nebohý utonul ve vlnách.

Pakli již v Jáchymově voda strašně řádila, byla pohroma, kterou na Otročín, doleji položený uvalila, ještě větší. Kdo znal dříve tučné a utěšené louky tamější, spráskl by ruce nad nimi po povodni, byliť z části strhány, z části zanešeny nánosem z haldy jáchymovské, tak že pro-měněny jsou v neúrodnou vyschlou pustinu a bude mnohaleté práce potřebí, aby alespoň z části plodnými učiněny byly.

Některá louka vydala ročně z jedné míry až 80 q výborné píce, jak se uživí nyní hospodář, když nesklidí z též louky ani 1 q? A zdali jej budou moci pole uživiti, když z těch byla prst servána, i v těch byly hluboké strže vymlety. Kdo by si mohl tedy představiti zmatek, jaký nastal v obci, když se sem přihrnuly vody, které dovedly tak zhoubné dílo vykonati?

V malé chvíli proměnil se potok ve 40 sáhů širokou řeku a na 3 sáhy hluboký proud kácel vše, co mu v cestě stálo. Zanedlouho podlehl tak mocnému proudu 1 mlýn i s hospodářskými staveními a dobytkem, 1 hospodářství taktéž se vším a 5 domků a nyní po mnohých ani památky, kde druhdy stávaly. K mlýnu, jež náleží p. Hájkovi, byla polovice zbořena a odnešena, stodola a kůlny taktéž zničeny a odplaveny. Kromě toho pobořeny byly části domku paní Balvínky a pana Lébra, tak že se budou muset znovu vystavěti.

Takový stav jest v obci a strach pojímá každého před smutnou budoucností. Arci není životů lidských co želeti, neboť ty byly ještě včas zachráněny, ale 12 rodin ostalo docela bez přístřeší nemajíce jen polooděná těla a zkormoucenou duši. Rozkacený potok otročínský a mohutná Mže spojily se v Nové Huti k dílu děsnému.

Nová Huť zajisté náleží mezi nejvíce nešťastné obce české, v nichž zhoubnou povodní dne 25. 5. mimo množství životů lidských téměř veškeren majetek jak na obydlí, hospodářských budovách, dobytku, tak hlavně též na polích a lukách buď zcela zničen aneb strašlivým způsobem porouchán byl. Po nešťastném onom dni všeobecné záhuby jevila se býti pravým místem hrůzy jako např. Hředly, Holodeč, Nebřežiny, zpustošeným rejdištěm divoce rozkacených živlů, jimž několik hodin stačilo k zmaření blaha a spokojenosti mnohých set lidí, jindy pilnou prací se živících a v pilné práci útěchu hledajících, nyní v zoufalosti a hladu i bídě báznoucích a po útěše i nové naději marně se rozhlížejících.

Nová Huť rozložena je na pravém břehu Berounky v úzkém údolí potoku Habrového čili otročínského. V kvetoucí jindy údolí, plném rozkošných zahrad, jimiž malý potůček bublavé vlnky své valí, stálo něco přes 100 domů, úhledných a výstavných, v nichž přes 1400 obyvateli jsi počítal. Téměř na skrze chudí lidé, kteří živí se hospodářstvím polním, velká většina vydělává si denní sousto chleba prostou prací v železných hutích knížecích, a na dolejším konci vesnice u Berounky položených rozkošné údolíčko je nyní potrháno, úhledné domky v části zcela zmizely a jen hromada nanešeného písku kryje některé zbytky základů jejich, z části silně jsou pobořeny a porouchány, zahrady jsou zničeny a ovocné stromy jich z kořene vyvráceny, potůček opustil strouhu svou a vyhledal si cestu novou a nešťastní obyvatelé sedí nyní z dobročinnosti knížecí na terasech v zámku Nižboru, jenž na vysokém vrchu velebně se vypíná nad údolím novohuťským a údolím Berounky, a v němé resignaci pohlížejí dolů na smutné hroby svých milých i na zříceniny blahobytu svého.


Smutné to bylo odpoledne, hrozný a strašlivý byl večer, běsná byla noc v sobotu dne 25.5. Hned o 3. hodině odpolední stáhly se na obzoru novohuťském tři ohromné mraky, barvy až černé, a po celém okolí vbrzku rozhostila se téměř čirá tma. Blýskání a hřímání rychle po sobě se opětovalo, silný lijavec kroupami hustě promíchaný padal s nebe. K večeru počala Berounka, průtržemi mračen a přívaly rozvodněná, do Nové Hutě úžasnou rychlostí vystupovati z břehů svých.

Rozvodněná řeka naléhala děsným pochodem se spodní strany na ubohou ves, a v tom již s druhé, horní strany blížila se záhuba ještě větší, spousta mnohem děsnější. Uprostřed Nové Hutě je údolí to asi 100 sáh široké, a přec proud vody s výšin k Berounce se valící dosáhl víc než 1 sáhu výše. K tomu s nebe déšť jen se lil a šlehal neúprosně do očí nebožáků, kteří tak náhlým a nenadálým neštěstím byvše zachváceni, se dvou stran strašlivým nebezpečím jsouce sevřeny, zoufale rozhlížely se kolem, kam by mohly uchrániti sebe a skromný majetek svůj.

Avšak v okamžiku již nebylo možná rozhlížeti se, jeden každý, jen tak že šťastně utekl, se do místa nejbližšího, poručil svou duši bohu a odevzdal se zoufale osudu...
Rozvzteklené vlny srazily se, opřely se do vsi a započaly dílo pomsty. Domy se řítily a rozkacený živel unášel rychle zbytky sutin dále. Knížecí octárna a mlýn vzaly ihned za své. Lidé utíkajíce z bořících se příbytků spěchali jisté záhubě vstříc. Mnozí hned při prv¬ním návalu vody utonuli, jiní ještě čtvrt i pů1 hodiny drželi se nad vodou pomocí všelijakých plovoucích klád a dřev volajíce úpěnlivým hlasem o pomoc.... Marně!

Lidská pomoc tu byla slabá a málomocná, jen náhoda či řízením božím sem tam některý ze životů lidských vyrvala smrti, která již již studenou rukou svou se ho chápala.
Stůjtež zde některé příklady takového zachránění téměř zázračného. V malém domku, z něhož proud zanechal tu jen jako na památku některé zbytky zdi, bydlilo v době neštěstí 16 osob, z nichž 2 nemocné na posteli ležely. Marně dovolávali se nešťastníci pomoci, marně též zoufalé pohledy napravo i nalevo vysílali hledající cestu z místa, na kterémž nevyhnutelná záhuba zdála se jim býti souzena...

Když už nebezpečí největší bylo, vylezli ubozí na půdu a na střechu domku, odkud s nesmírným namáháním vyškrábali se na střechu sousedního vysokého stavení. Vylezli šťastně na hřeben střechy a zůstali tam, ovšemže v smrtelných úzkostech až do rána, kdy lidé k nim se vydali a šťastně je zachránili, na chatrném kousku zdi, jenž zbyl z celého velkého stavení zachytil se starý muž, jejž vlny již jisté smrti v náruč zanášely, zachytil se a držel se silou křečovitou a vydržel na zídce až do rána. Z jednoho z nejvýše pobořených stavení vyplavil proud muže a nesl jej jako střela rychle spoustou plovoucích kamenů, dřev, klád, střech a kusů zdí stále dolů až k řece, kdež náhodou jej chytili a vytáhli omráčeného sice, avšak neporaněného, avšak zdravého, zachráněného...

Podivuhodným způsobem zachránil se také jeden kolář, Evan jménem. Vida nezbytí, vystoupil u hutě, kamž ho voda přihnala na kliku vrat a drže se křečovitě závory, stál tam plných 14 hodin, a pak teprve, když voda opadla, seskočil a přebrodil se domů. Občan Rosembaum chtěje pomoci sousedu svému a rodičům jeho, kteří dleli silně už ohrožení octnul se při tom sám v největším nebezpečí. V tu dobu totiž zřítil se dům, on stržen proudem zápasil s vlnami až zachytiv se švestkového stromu kolem něhož voda jej hnala, udržel se v nebezpečném tomto postavení až do 1 hodiny půlnoci, kdy jej pak lidé vysvobodili.

Jistá paní utekla se s několika dělníky na tzv. kychtu. V hutích, kdež vysoko jsouce nad vodou měli se za bezpečné. Avšak proudy vody zatím dole "dávily" žhavé pece, plameny z roztaveného železa děsně šlehaly kolem rozžhave¬né kychty, i šichta železné rudy vylítla za hromového výbuchu do povětří, každou chvíli hrozil všeobecný výbuch a požár celých dílen. Ubohá paní a soudruzi její dusili se výpary, již také chytaly jim oděvy, jen hustý lijavec zachoval je před zadušením a uhořením šťastně vytrvali až do rána na hrozném stanovisku svém, odkudž lidé s nemalým namáháním konečně je vysvobodili. Do jednoho pevného domu utekli se lidé v naději, že vydrží. Osmadvaceti osobám poskytl útulek.

Příval jako by chtěl dokázat, že má síly nazbyt, utrhl polovici tohoto domu. Naštěstí zachránili se všickni ještě v čas do druhé polovice domu... V malém domku zas, připraveném jednopatrovém pevnému domu, bydlel muž mrzák, s nohou křivou a chromou. Voda vyhnala jej na půdu a z půdy na střechu, odkudž zoufale marně pomoci se rozhlížel... v tom naproti němu řítí se celý dům do proudu. Strach mocně jej pojímá, že stejný osud domek jeho zasáhne, rychle škrábe se po střeše vzhůru k velkému domu sousednímu a sotvaže se zachytil tam za římsu, již boří se mu domek jeho pod nohama. S velkým namáháním vylezl na římsu, drží se křečovitě komínu ze zdi vyčnívajícího a volá zoufale o pomoc. Marné volání, V 11 hodin v noci nemůže už státi, chromá no¬ha nenese už tíži jeho. Zoufalý nápad pronikne mu myslí a již ubožák chápe se díla, aby myšlenku tu provedl. Vytáhl z kapsy klíč a klíčem tím tluče a bije vší silou, jaké smrtelná úzkost člověku dodávat může do „slepého okna“ -okno ve zdi domovní. Jak dlouho pracoval, než protloukl díru do zdi takovou, aby se jí mohl protáhnouti a takto se zachrániti na půdě vysokého domu — kdož to ví?

On sám několik dní po oné hrozné noci nevěděl o tom a duch jeho byl posud zastřen t재kou rouškou hrůzy, jenž tehdá byl obklíčen. Avšak ne všem vedlo se takto šťastně, že alespoň život zachránili. Rozkacený živel vyžádal si v nešťastné vsi 15 životů lidských jenž i v chladných vlnách v oběť odnesl.


Kohokoliv z obyvatelů zubožené vesnice požádáš, každý ochotně provede tě údolím zpustošeným a bude ti při tom se slzami v očích vypravovati o strašlivém neštěstí, jakéž Novou Huť nenadále zasáhlo.

Pomalu kráčíš od Berounky vzhůru, při každém kroku musíš se zastaviti, pohled tvůj vždy k hroznějšímu a hroznějšímu obrazu spoušti se poutá. Zde kupecký krám úplně vytopený; kupci nezbylo nic než mošna žebrací. Tu kovárna víc než napolo zbořená, těžkou kovadlinu odnesl daleko odtud divoký proud, tentýž proud, který kleště a kladívka na zdi ani se nevšiml. Přicházíme k velkému domu o jednom po¬schodí. V domě tom bydlí kontrolor hutní pan Klement, stařeček kolem 70 let. Kdy nebezpečí se blížilo, spěchal domů, otvírá dveře, avšak voda z druhé strany vnikla již do domu a tlačí na dveře takže slabý stařec vší silou vynakládá, aby jí přemohl a dveře otevřel - v tom však již také s děsnou rychlostí valí se mohutný proud vody s hůry dolů, stařec rychle se uvazuje šátkem k háku u okna, ale divoký proud nešetří ho, zachvacuje jej strašlivou prudkostí a ubohý stařec je mžikem oderván a tone ve vlnách, jenž bleskurychle do Berounky jej nesou.

Za 6 dní na to vytáhli mrtvolu jeho v Řevnicích, kde jej v neděli pohřbili. A zrovna týž den chtěl se stařičkou chotí svou slavit zlatou svatbu. Na místě k oltáři šla s ním nešťastná vdova ke hrobu. Dále ve vsi, tam kde nyní potok teče, stáli před povodní 4 domy. Jsou úplně pryč, jeden zmizel se základy. V jednom z nich byli rodiče se 4 dětmi povodní překvapeni, matka s dětmi vyvázla po smrtelných úzkostech z nebezpečí, otec a 2 dítky bídně zahynuli. A déle pak ti vypravují, jak jeden dělník osudného toho večera, kdy už příbytek jeho ve vlny se řítil, s děckem na loktech uprostřed proudu se ocitl - po ohromném namáhání dostal se konečně na kraj vody a zachytiv se mříže u okna knížecího mlýna, volal úpěnlivě o pomoc - avšak nebylo zde zachrániti jej, za chvíli zřítil se štít domu a pohřbil jej i děcko ve vlnách.

Podobný osud stihl i vdovu Proškovou. Její mrtvola byla nalezena u Všenor. Mrtvola manžel¬ky jistého Vlacha, dělníka při železných Hutích a mrtvola dělníka Svobody nalezeny až v Dobřichovicích. 17 letý hoch Josef Moucha nalezen u Karlštejna. Smutná to procházka nešťastnou vesnicí. Zbořeniště, kamkoliv pohlédneš, zbytky zdí s vylámanými okny - opuštěnost a zoufalost kouká z nich a na zříceninách sem tam leze člověk, pátraje, zdali přece alespoň domácí kousek někde najde. A marné hledání. Ohromné spousty náplavu pokrývají půdu a v bahně tom zaraženo velkých ka¬menů, klád, stromů vyvrácených množství veliké. Sem tam vidíš hroma¬dy připlaveného písku; u každé praviti průvodce smutným tónem „Tady stál dům, dva, tři domy - ani památky po nich není. Lidé zahynuli, obydlí zmizela."


Škoda Nové Huti způsobená, je ohromná. Zcela sesutých domů čítá obec i s knížecí octárnou 10; několik domů je na spadnutí, množství jiných silně pobořeno a poroucháno. Část zbořených domků nedaleko školy. Silně porouchán byl pivovar, z něhož voda 600 věder piva odnesla. Taktéž knížecí veldílna a vrtárna byly poškozeny. Z vrtárny bylo odnešeno velké železné kolo a plotna 800 centýřů těžká. Většina zahrad byla povodní nenapravitelně zpustošena; luka namnoze jsou tak strhána, tak zanešena, že po dlouhou řadu let nebude z nich žádného užitku. Z nejvíce poškozených občanů uvedeme např. Fr. Vacína, jemuž zřítil se a odplaval celý dům jednopatrový, dosti důkladně stavěný - prohlubeň značí nyní místo, kde dům stával. Občan ten, jemuž po dlouholetém namáhání zřídil si poněkud slušnou domácnost, stal se povodní hotovým žebrákem. 124 rodin asi s 500 osob bylo pod vodou - většina rodin těch zůstala úplně bez přístřeší, bez potravy a bez obleku.

Ubytovali ubožáky prozatím v prostranném zámku Nižboru a majitel panství kníže Max Furnstenberg všemožně postaral se tam o zaopatření jejich. Lidumilnost jeho, v dobách neštěstí na všech místech statků jeho dokázaná, vynikla tím více, jelikož kníže sám na statcích svých a zejména ve všech svých hutích utrpěl tak velké škody, že znalci přes 1 mil. zlatých je cení.

V dílnách Novohuťských rozsáhlých to slévárnách, učinila povodeň zpustošení veliké. Na sáh vysoko vystoupila tam voda, zatopila všechny místnosti, zniči¬la nebo silně zkazila všechny stroje a odnesla množství materiálu: 14 tisíc beček uhlí, 12 tis. q rudy železné, 8 tis. q vápence. Práce ovšem se zastavila a ještě dlouho bude trvati, než úplně zase v proudu bude. Po povodni mělo se za to, že za 6 neděl budou hotovi s vy¬vážením bahna z dílen, a opravováním znovuzřízení pecí a strojů, atd. Velké štěstí bylo pro hutě, že při povodni zároveň silný déšť s nebe se lil - příval vody vrazil do pecí a hnal plameny do výše tak, že na sáh vysoko šlehaly z kychtů. Ohrožovaly celou budovu. Věru, že se smutkem odchází navštěvovatel z nešťastné Nové Hutě a také s obtíží.


Přestoupíme-li na levý břeh Litavky, vlévá se taky u Králova Dvora potok nepatrný, který sem přichází od Krušné Hory. I tento nadmul se dne 25. 5. v divokou bystřinu horskou a natropil nesmírných škod. Nejvýše leží památné rodiště Jungmannovo Hudlice. Z paseky nedaleko vzala voda nejméně 200 sáhů dříví a zanesla je na luka hudlická, která byla úplně zpustošena. Pole tzv. "V loužku" byla tak strhána, že na jejich zúrodnění na dlouho nelze pomysliti. Z těchto míst vede rokle, která je místy až 3 sáhy hluboká, na luka Běštína.

Tam bylo hrůzné podívání. Půda byla rumem na 2 a někde až na 3 sáhy z výše zanešena. Při lukách leží na levém břenu řeky pole, větším dílem chudému lidu patřící a ta byla také zničena. Totéž smutné divadlo opakovalo se u Trubska a Rejserovic. Mezi Trubskem a Hudlicemi je malý potůček, v němž málokdy voda bývá; dne 25. 5. rozvodnil se potůček ten tak, že v něm bylo vody na 2,5 sáhu zvýše a 20 sáhů šíře.

U Libovic jsou velké spousty na polích a lukách. Voda tam přinesla velké balvany. Totéž platí o skalce a Staré vsi, kde byly nejlepší polnosti a kde je nyní hotová spoušť. V Hudlicích, které leží na vršku, je při kostele chalupa "stará škola" zvaná a ta má do síně tři stupně. Vzdor tomu šla voda až do síně a koně i dobytek ostatní musel býti vyveden. Kdyby byla povodeň o něco málo trvala, byla by voda odnesla asi 5 chalup, neboť je už začala podemílat. Pole a luka kolem Hudlic byla také víceméně poškozena. Velká panovala nouze o píci pro dobytek, neboť suché zásoby došly a co rostlo, bylo zničeno. Cesty všude přervány a lidé chodili jako beze smyslu nevědouce co sobě počít.

 

Fotogalerie

Poslední přidaná fotografie

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 1 2
1
3 4 5 6

Předpověď počasí

dnes, sobota 28. 11. 2020
jasno 4 °C -2 °C
neděle 29. 11. polojasno 1/-3 °C