Dnes je Úterý 21. listopad
Svátek má: Albert, zítra: Cecílie
tisk stránky

Partnerství obce

NÁVŠTĚVA  IRSKA – červen  2011.

 

Po téměř 3 letech se skupina třinácti občanů z Otročiněvsi vypravila do Glendalough za našimi přáteli v Irsku.  Říkám po téměř 3 letech, protože do té doby pravidelné střídání návštěv bylo v roce 2009 přerušeno obavami z ekonomické krize.  Loni v květnu však již byli naši irští partneři opět u nás a nyní jsme svojí návštěvou navázali na původní projekt: jeden rok oni k nám, další my k nim.  Jak jsem psala minule, toto partnerství s Irskem začalo v roce 2005 a za tu dobu se vytvořily silné vazby.  Jezdíme k nim jako „domů“,  a s našimi hostiteli si již rozumíme, byť nemluvíme všichni anglicky.  Bydlíme v jejich domácnostech, často v pokojích po jejich dnes již dospělých dětech, a oni se o nás starají, hostí nás, doprovázejí nás při různých návštěvách v jejich kraji a ukazují nám krásy jejich přírody.

Tentokrát od nás z Otročiněvsi jely tři děti, což bylo úžasné. Myslím si, že cesta jim přinesla cennou zkušenost poznání života v jiném kulturním prostředí a zároveň, mocně povzbuzovány našimi irskými přáteli, nabyly kuráže k tomu, aby se v cizím prostředí cizím jazykem rozmluvily a domluvily. 

Píšu to úmyslně proto, že bychom rádi podpořili zájem dalších dětí a mládeže vůbec o tuto aktivitu.  Celé to partnerství není „jen“ výlet do zajímavých končin Irska, ale je to příležitost rozevřít křídla a zkusit si samostatný let, ale zároveň mít jistotu, že tentokrát o vás bude postaráno.  Doufám tedy, že se další zájemci přihlásí při příští návštěvě Irů u nás.

No, a co jsme tentokrát zažili?  Typické irské počasí.  Byla zima i dost vydatně pršelo, byť ne stále.  Takže výlet do vodní elektrárny, která je unikátní v tom, že přečerpává vodu z jednoho dolního jezera do horního (umělého) a vyrábí záložní elektřinu pro případ výpadku, byl výletem do kopců, kde vás během pár vteřin může překvapit silná mlha natolik, že tam i místní někdy zabloudí.  Není to výškou ale rozmarností počasí.  My jsme měli relativní štěstí, že bylo vidět do dálky, a kam až oko dohlédlo samé zelené kopce beze stopy lidského obydlí. A všude ovce.  Krajina k zamyšlení.  A jak mi řádová sestra Genevieve v autě řekla, krajina plná poutních míst a stezek.  Irové jsou hloubaví, jdou do sebe, jsou zadumaní, ale to se střídá ( jako to počasí) s veselím, smíchem a  radostí vyjádřenou třeba tancem.  Ten jsme zažili v hospodě nedaleko Glendalough hned první večer po příjezdu.  Opět jsme se pokoušeli naučit se správným krokům do rytmu jejich divoké hudby.  Marně.  Ale i tak jsme obstáli.

Součástí letošního programu byl výlet do zámečku pana Garetha Browna, přítele irského velvyslance v Praze. Tato návštěva patří zcela jistě k těm momentům zájezdu, na které se nedá zapomenout.  Sjížděli jsme malebným údolím k nádhernému klidnému jezeru, a to už byl pozemek pana Browna.  Zámeček v pseudogotickém stylu se rozprostíral v jednom rohu tohoto rozlehlého pozemku se staletými stromy a divokou zvěří.  Pán domu s prošedivělým copem, oděn do rybářského oděvu ( jak nám sám sdělil), nás vítal na zápraží třímaje skleničku šampusu v 11.00 dopoledne. Jeho „komorníci“ nás okamžitě uvedli do vstupní haly, kde i nám bylo podáváno pití. Při prohlídce přízemí zámečku jsme se dozvídali úryvky velmi osobního životního příběhu pana Browna.  Znal se s mnoha irskými i anglickými malíři, básníky a muzikanty.  Provozoval své vlastní nahrávací studio, hostil kdysi ve svém domě Michaela Jaksona  a člen jedné z dosud působících irských skupin, Chieftains, bydlí v jeho sousedství.  Má kořeny v rodech francouzské a irské šlechty, jeho bratr (který tragicky zemřel, když mu bylo něco přes 20)  byl velmi blízkým přítelem skupiny Beatles, která o něm potom složila píseň „Sergeant Pepper“.   A povídání o historii, o různých jeho milenkách a manželkách, nebralo konce.  Loučili jsme se neradi a dokumentem zůstávají společné fotky jak s panem Brownem, tak s irským velvyslancem, panem Richardem Ryanem, který se návštěvy též zúčastnil, ale také s panem Tomášem Kafkou, českým velvyslancem v Dublinu.  Ten se přijel především přesvědčit, jak se naše partnerství rozjelo a jak dobře funguje, protože se sám marně snažil o vytvoření podobného partnerství mezi většími městy.  Byl nadšen a složil nám několik poklon.

Již tradičně naše kroky zamířily do místní školy, kde už jsme známá česká „delegace“.  Děti nás uvítaly zpěvem a kladly záludné otázky kolem jídla, zvyků, fotbalu, atd. 

V neděli před odjezdem jsme byli přizváni na mši v kostele Svatého Kevina, jejich patrona, a to lilo a lilo.  Místní nový farář nás při bohoslužbě také uvítal, což je pocta, které se nedostane každému.    Odpolední návštěva ovčí farmy u Lucy se zredukovala na rychlé okouknutí, jak se ovečky v tom dešti mají, a na popíjení čaje a požívání jejich typických buchtiček  s marmeládou, tzv. scones. 

Poslední večer byl u Brendana a Nualy, kteří bydlí v dost odlehlé usedlosti, pěstují si sami svou zeleninu a jsou nyní místními organizátory našich návštěv. Jídla a pití bylo přebytek tak jako při grilování den předtím u Denisy a Seamuse.  Přišel i farář Kevin, kterého jsme znali z předešlých návštěv a který má nyní na starosti  organizování mezinárodního katolického kongresu příští rok v Dublinu.  Udělal si ale na nás čas stejně jako několik dalších „starých“ známých z minulosti.   Samozřejmě jsme na návštěvu nejeli s prázdnou a při příležitosti této slavnostní večeře jsme předali ručně vyřezávaný Betlém jako dárek od naší obce, což bylo přijato s velkým nadšením.  Po rozloučení jsme se odebrali do svých „domovů“ a druhý den časně ráno jsme vyrazili zpět na letiště.

Teď máme čas na zamyšlení, jaké inspirace bychom z těchto návštěv chtěli čerpat, kterým směrem se dále ubírat.  Každý, kdo by chtěl takovou cestu zažít nebo se přidat k přípravám na návštěvu našich irských přátel příští rok u nás, je zván.  Nové tváře a nové nápady jsou velmi vítány.  Především  je to výzva pro děti, neboť to budou ony, kdo ovlivní v budoucnosti směr tohoto partnerství. Věříme, že ho nenechají ladem. Kdo má zájem dozvědět se víc, kontaktujte starostu nebo mne.  Rádi vám podáme bližší informace a vyslechneme vaše nápady.

 

Miroslava Kaněrová  

 


Copyright © 2011-2017 obec Otročiněves   |   Mapa stránek   |    Kontakty   |    Vytvořeno firmou Kinet s.r.o.